V plánu jsme měli přejít hřeben Oravské magury, nevysokého slovenského pohoří mezi Malou Fatrou a krásnými Západnými Tatrami, známějšími jako Roháče. Po přechodu hřebenu měl následovat přesun k řece a pokračování po vodě až do Noweho Sacze v Polsku, odkud jsme se měli navrátit zpět.
Vše začalo - jak už se stává dobrým zvykem - u květin na pražském Hlavním nádraží. Všichni účastníci se dostavili, nezapomněli potvrzení o bezinfekčnosti ani jiné důležité věci a tak jsme mohli vyrazit. Zamávali jsme Eustácovi z druhého turnusu a našim dvěma vedoucím - Brainovi a Joeovi, kteří se neúčastnili přechodu hor, ale zajišťovali dovoz lodí. Dojeli jsme do Dolného Kubína, kde jsme zanechali loďáky na spřízněné faře, nabádáni zdravotníkem jsme se namazali krémem a vyrazili vzhůru na hřeben Oravské Magury.
Ačkoli se ve vlaku pořádně vyspal jen málokdo, byli přeesto všichni plni sil. Díky tomu, že jsme nebalili stany apod. jsme vyšli opravdu docela brzy ráno, a ještě štěstí, že děti nevědely, do čeho jdou. Stoupání, pak nějaký čas mírné stoupání, pak stoupání následované ostrým stoupáním po sjezdovce a pak ještě závěrečné stoupání. Je to tak - náš hřeben byl vysoký okolo 1300 metrů nad mořem - ale my jsme startovali z 460 m.n.m. Dlouhý výstup nám ale ulehčovalo krásné počasí a pěkné výhledy na zdejší hornatý kraj. Cestou jsme potkali jedno hezké stádečko ovcí, a dva turisty - což byla opravdu vyjímka - po zbytek pobytu v horách jsme již turistu nepotkali - a podotýkám, že jsme chodili po značených cestách! Oběd se konal až na hřebeni, a většina z nás rychle zapomněla na vynaloženou námahu a užívala si toho krásného místa. Dopřáli jsme si pořádný odpočinek a někdy kolem druhé hodiny vyrazili dál. Pěknou cestou po hřebeni jsme došli až do sedla Príslop, kde jsme našli vhodnou loučku na přenocování a také hodné lidi, u kterých jsme nabrali vodu. Jen co Tomáš postavil velký stan, začlo pršet! A tak jsme všichni zalezli pod dlouhé "áčko", rozdělili si liháčky a začli vařit. Vaření i intezivní lihové aroma všichni přežili, někteří si to dokonce vychutnávali... Večerní čtení bylo pro mnoho z nás dokonalou ukolébavkou po dlouhém a namáhavém dni.
Dopoledne dalšího dne - po mnoha mnoha hodinách, než jsme se sbalili a nasnídali - jsme vyrazili dál. Přešli jsme pár luk, jeden opravdu blátivý výstup v lese a byli jsme opět na hřebeni. Cesta byla opravdu hezká, taková klasická horská pěšinka, klidné lesy střídané horskými loukami, otevírající výhledy do kraje. Šli jsme dál a dál a tak se nakonec přece jen došlo k nevyhnutelné události - vystoupali jsme na poslední horu Oravské magury, nazvané Magurka. (jak jsem později zjistil, toto jméno má na slovensku spousta hor...) A právě kousek pod touto horou jsme našli úplně skvostné místo na stanování - spontánně jsme se rozhodli zde zakotvit, vyslali jsme akční tým pro pitnou vodu a opět jsme stihli postavit "stan" dříve než přišel večerní déšť. Dokonce jsme si ještě všichni stačili uvařit dobrou večeři - někteří měli svíčkovou a druzí kung pao, samozřejmě s rýží. I tento den jsme četli jeden z příběhů z vybrané knihy.
Dalšího dne jsme konečně uzřeli Oravskou přehradu a kopec, který nám schovával Trstenou. Rozešli jsme se se značkou a vzali to přímo přes kopec. Když jsme se přehoupli přes hřeben louky, otevřel se nám ještě krásnější výhled na Roháče. V Trstené jsme zcela náhodou potkali Braina s Felicií, vezoucí lodě. V Trstené nás čekala další zkouška - z trochu jiného soudku: jak se nacpat i s bagáží do malého autobusu, společně asi s dvacítkou dalších lidí. Řidič pravil, že pokud se do uatobusu dokážeme vecpat, že nás vezme. A my to dokázali...
Autobus nás dovezl na hranici, odkud jsme se prošli zvláštní polskou vesnicí (byly v ní tři druhy domů - všechny ze dřeva, vypadalo to jako skanzen) po silnici až k lodím - do Czarného Dunajce.
Vybalili jsme si věci a pohorky poslali společně s batohy do Dolného Kubína, okdud se nám obratem vrátili lodní pytle. Ještě že nepršelo! Otravovali nás hordy zlých komárů a navíc jsme další ráno zjistili, že nám chybí několik pádel. Tomáš zareagoval pružně - vyrobil nové - s využitím kusu kbelíku jako...ehm...jako toho kusu pádla, který se obvykle noří do vody...
Vyjeli jsme, neboť zase tolik pádel nám nezcizili. Jely 4 palavy, asi 4 plasty a jedna laminátová loď. A Joe na singl kanoi. Horní tok Dunajce byl zajímavý - řeka tekla mnoha různými rameny a bylo vidět, že koryto má velkou rezervu na jarní nadílky z úpatí Vysokých Tater. Jejich panorama bylo přímo pastvou pro oči. První štreka nebyla příliš dlouhá - v podstatě zanedlouho po výjezdu jsme vpluli do Noweho Targu a na jeho konci jsme se utábořili. A umyli!
Měl bych také připomenout kvalitní práci našich kuchařek a kuchařů - dobré večeře, dobré snídaně, a ten poslední den...hmmm, ale o tom až později :-)
Další den jsme dopluli k přehradě Czorstyn a utábořili jsme se zhruba v její třetině. Přes noc jsme drželi hlídky, stejně jako v Nowem Targu.
Dalšího dne nás čekalo překvapení - z našich deseti lodí se staly dva katamarány a my mohli plachtit po přehradě...
Nevynechali jsme ani návštěvu hradu Czorstyna. V té době ale začalo pršet a my se myseli ještě přeplavit na druhý břeh... inu, co se dalo dělat, trochu jsme zmokli, na druhé straně jsme si dali oběd, lodě byly převezeny pod přehradu, a my jsme se na místo našeho dalšího tábořiště přesunuli pěšky.
Probudili jsme se do mlhavého rána, počasí se ovšem zlepšovalo. Čekaly nás Pieniny. Na jedné straně řeky Polsko, na druhé Slovensko. I když dnes, v době, kdy jsou oba státy v Unii to už není tak sledované místo. Pieniny byly krásné, užili jsme si několika pěkných peřejí.. ale těch plťárů!!! A těch turistů... něco jako Ječná ulice v Praze... Kličkovali jsme mezi pltěmi až do Kroscienka, kde na nás čekalo další tábořiště, tentokrát oficiální kemp.
V Kroscienku jsme využili příznivých cen zdejších zmrzlin, velkých veder ke koupání v Dunajci a zkoušení stability palav. Zůstali jsme na dvě noci - další den jela jedna část naší družiny znovu sjíždět Pieniny, zbytek relaxoval v kempu, kde jsme uspořádali slepeckou olympiádu. V ní se výrazně prosadil Honza Michna, obzvlášť zajímavé bylo jeho vítězství v Popelčině práci - přebírání třech typů malých předmětů - koleček, čtverečků a trojúhelníčků. Družina sjíždějící znovu Pieniny se vrátila nadšená. Ale perlou tohoto dne bylo večerní grilování, jež zajišťovala Bára a snad i "předvečeřní" scénka o možném původu vodáka v provedení Pavla, Braina a Joea.
Poslední "vodácký" den byl náročný - štreka dlouhá 40 km a na závěr ještě pečlivé houbičkování lodí, aby pro druhý turnus byly pěkně čisté :-) Jelikož já jsem řídil doprovodné vozidlo, nemohu Vám vylíčit zážitky z vody, nicméně se ke mně doneslo, že tento poslední úsek byl úplně nejlepší - největší peřeje atd.
Potěšil mě, že se docela vydařil i poslední, resp. předposlední den - sobota, který byl vysloveně cestovní. Ráno zabalit, přesun na nádraží, odjezd na Slovensko - ovšem přes Poprad - vyskočit v Kraľovanech - zaskočit pro batohy do Dolného Kubína (kde jsme potkali Eustáce z druhého turnusu, který jel naložit lodní pytle) - vrátit se zpět do Kraľovan a odtud konečně do našeho oblíeného velkoměta...
Celá výprava tedy proběhla úspěšně, jsem zvědav, která řeka to bude příští rok...
Pavel Kukačka
| Termín: | 30.5. - 11.6. 2004, z toho 3 dny puťáku 6 dní sjezd Dunajce, zbytek přesuny vlakem |
| Počet účastníků: | Na pěším přechodu 20, na vodě 22 |
| Složení účastníků: | 14 dětí, 8 vedoucích |
| Nejmladší účastník: | Standa Šimčák: 9 a půl roku |
| Nejmenší účastník: | Jakub Michna: 131 cm, 25 kg |
| Nejdelší účastník: | Jára Beran cca 199 cm (možná i víc) |
| Vedoucí: | Tomáš Bedrník - šéf |
| Růt Vávrová - zástupce šéfa, šéfkuchař 2. směny | |
| Petr Brain Kulhavý - šéfřidič, fotograf, webmaster | |
| Bára Stralczynská - provianťák | |
| Zuzka Bedrníková - hospodář, šéfkuchař 1. směny | |
| Pavel Kukačka - felčar, mapový špión | |
| Štěpán Vávra - silou oplývající mladík | |
| Jakub Joe Čierný - špión II. turnusu, vodácký šéf v záloze | |
| Čtení: | „Deset setkání“, Eva a Pavel Dolejší |
| Přechod Oravské Magury | |||
| Středa 30.5. | Čtvrtek 1.6. | Pátek 2.6. | Sobota 3.6. |
|
|
|
|
| První čtení příběhu podle Lukáše 2:8-20 | Jan 1: 35-51 | ||
| Vzdálenost 18km | Vzdálenost 21km | Vzdálenost 10+10km | |
|
Převýšení nahoru: 924m Převýšení dolů: 537m |
Převýšení nahoru: 414m Převýšení dolů: 241m |
Převýšení dolů: ??? |
|
| Sjezd Dunajce na lodích | |||||
| Neděle 4.6. | Pondělí 5.6. | Úterý 6.6. | Středa 7.6. | Čtvrtek 8.6. | Pátek 9.6. |
| Czarný Dunajec - Novy Targ | Nowy Targ - Debno (přehrada) | Debno - Stromovce Wyzne (plavba na katamaránech ; prohlídka hradu Czorstyna) | Stromovce Wizne - Kroscienko (Pieniny) | Odpočinkový den; Zájemci - 2. sjezd Pienin; Slepecká olympiáda; grilování kuřat; Divadlo o Hospodinových darech pro Adama | Kroscienko Nowy Sacz; mytí lodí, vyfukování Pálav |
| 21,5 km | 15 + 2 km | 6 + 1 km převoz přes přehradu | 22,5 km | 19 km | 41,5 km |
| Čtení o slepém Bartimeeovi | Čtení o spuštění chromého ze střechy Mt 9,1-8 | Čtení o Šimonovi z Kirény Lk 23,26 | |||
| Cesta domů | |
| Sobota 10.6. | Neděle 11.6. |
| Cesta vlakem: Nowy Sacz - Stará Ľubovna, Stará Ľubovna - Poprad, Poprad - Kralovany, Kralovany - Dolny Kubín (vyzvednutí baťohů na evangelické faře), Dolny Kubín - Kralovany, Kralovany - Praha | Ráno příjezd do Prahy, rozloučení |
| Auto - Joe a Brain odjíždí s veškerým erárem do Czarného Dunajce, kde vše předávají Eustácovi | |
| Večer na nádraží v Kraľovanech: čtení o Pavlovi po maturitě (novodobý příběh) | |
