9.7. - 15.7. 2011
Z lodních a polních zápisků, aneb jak jsme překonávali nástrahy Lužnice a bojovali s Midijánci
Den první:
Počasí bylo více než výborné a nálada v mužstvu plná očekávání. Poté, co jsme úspěšně zvládli strastiplnou
cestu do našeho základního tábora na Majdaléně, jsme se rádi osvěžili v blízké řece a pak již nastal čas pro
výcvik mužstva. Bylo nutné vztyčit stany, zažít krátkou, ale úpornou přeháňku, takže bylo nutno postavit i
šapitó, uvařit pro všechny kuřecí polévku a zkusit si, co dokážeme a nedokážeme na vodě.
Den druhý:
Počasí skvělé, nálada v mužstvu výborná. První plavba po neznámé řece. Začali jsme u Suchdola a sledovali
jsme meandry Lužnice až k našemu tábořišti na Majdaléně. Řeka byla plná nástrah, ale my jsme se nedali a vše
jsme zdárně překonali.
Den třetí:
Počasí opět vynikající, mužstvo soustředěné. Pokračovali jsme svou plavbu od tábořiště Majdaléna až k rozvodí,
dále jsme splouvali Starou řeku. Řeka vedla divočinou, přeplouvali jsme přes mnohé padlé kmeny a pod
dalšími, které někdy tvořily zelené tunely, jsme podplouvali, nebo byli protahováni. Nakonec jsem i vítězně
vyšli z dlouhotrvající bitvy s místními dravci, kteří si mysleli, že jim byl v podobě našich osob doručen oběd a
úporně se nás snažili vysát, ale nedali jsme se a všichni jsme přežili, naopak, mnozí z útočících komárů za svou
troufalost zaplatili životem.
Den čtvrtý:
Počasí výtečné, mužstvo schopné. Rozhodli jsme se, že je na čase, aby mužstvo nabralo další zkušenosti. Dnes
jsme poprvé balili tábor a přesouvali se na další stanoviště - Mláka. Po řece jsme spluli nám již známý úsek na
rozvodí, odtud jsme ale pokračovali po Nové řece. Vzhledem k absenci vodních nástrah na trase to byl skvělý
den pro zaučování potenciálních kormidelníků. Některé posádky také byly napadeny troufalými piráty, ovšem
jejich plány se nakonec obrátily proti nim a sami přišli o některé, pro vodáka životně důležité, pomůcky.
Den pátý:
Počasí skvělé, mužstvo stále nadšené. Tento den byl vodácky ve znamení přetahování či přenášení nesjízdných
jezů. Až poslední jez, těsně před naším tábořištěm Hamr, jsme si mohli vychutnat. Stejně tak jsme si pochutnali
i na skvělé večeři - grilované kuřecí maso. Jaká to ale byla škoda, když v půlce večeře najednou (trochu
očekávaně) udeřila vichřice s bouřkou, takže jsme se museli rychle evakuovat do stanů a pak jsme někteří jen
smutně koukali na druhou várku grilovaného masa, která mokla nad tím, co bývalo oheň. Vichřice v okolí tábora
silně polámala některé stromy a tak jsme byli vděčni za Boží ochranu, neboť naše stany stály mimo dosah všech
padajících větví.
Den šestý:
Počasí studenější, ale slušné, mužstvo vynikající. Spluli jsme si nejkratší úsek do Veselí nad Lužnicí, opět jsme
si pocvičili svaly a postřeh při přetahování. Z Veselí jsme se přepravili do Tábora, protože jsme si chtěli splout i
nejpeřejnatější úsek – Táborskou riviéru.
Den sedmý:
Počasí studené, mužstvo značně prořídlo, mnozí nás již opustili a i část zůstavších byla oslabena nepříjemnými
pocity v oblasti žaludku. Přesto však jsme úspěšně sjeli čtyři jezy a několik peřejí cca 15 km dlouhého úseku do
Bečice. A pak už bylo na řadě jen závěrečné dobalování, loučení a cesta zpátky domů.
Během celého týdne jsme také byli svědky toho, jak lstiví Midijánci nejprve útočili na Izraelce, pak se však věci změnily, neboť se do situace vložil Bůh Izraele a pomohl odvážnému Gedeonovi a jeho třista mužům obrovskou Midijánskou armádu porazit tak, že se tito nepřátelé už nikdy neodvážili proti Izraelcům povstat.
Zapsala Rút
